Vocabulario‎ > ‎

ET (אֶת) - A --- OT (אוֹת) - A --- Partícula de complemento directo

ET (אֶת) - A --- OT (אוֹת) - A --- Partícula de complemento directo

TERM USED TO INTRODUCE A DIRECT OBJECT THAT IS DETERMINED

ET (אֶת - את) A (partícula que introduce el complemento directo cuando este es definido, y que el español no usa o, mejor dicho, no debiera usar aunque coloquialmente se oiga mucho hoy en día)

Cuándo se usa

En realidad ET (אֶת - את) A — que se transforma en OT (אֹת - אות) cuando lleva sufijos pronominales (salvo, formalmente, en las 2ª personas del plural, que se quedan en ET; aunque coloquialmente sí se transforman en OT) —, no es una preposición sino la partícula que introduce el complemento directo o indirecto, cuando ese complemento es determinado (EL LIBRO, PEPE...).
Si el complemento es indeterminado (por ejemplo, UN LIBRO, UNA PERSONA...) el hebreo tampoco requiere la preposición ET (אֶת - את) A.  
  • Un complemento es directo cuando responde a la pregunta ¿Qué...?. y es indirecto cuando responde a la pregunta ¿Quién? o ¿A quién?).
Así, en hebreo se dice, como en español: 
  • SGUR ET HADÉLET (סגור את הדלת CIERRA LA PUERTA, pero se dice
  • SGUR DÉLET (סגור דלת CIERRA UNA PUERTA y no SGUR ET DELET (סגור את דלת CIERRA A UNA PUERTA, porque aunque 'una puerta' es un complemento directo también es un objeto indeterminado, 
El español no usa esta partícula para el complemento directo, sea determinado o indeterminado, pero sí para el indirecto determinado; así en español se dice:
  • VOY A COMER GAZPACHO y no VOY A COMER A GAZPACHO (GAZPACHO es un complemento directo indeterminado)
  • VOY A VER LA CASA y no VOY A VER A LA CASA (LA CASA es un complemento directo determinado)
  • pero se dice VOY A VER A PEPE y no VOY A VER PEPE (PEPE es un complemento indirecto determinado)
Pero el hebreo sí usa la partícula ET cuando quiere introducir un complemento directo o indirecto determinado, esto es:
  • cuando el objeto lleva el artículo determinado HA (הַ - ה) EL, LA, LOS, LAS,
    • HU ROEH OR (הוּא רוֹאֶה אוֹר - הוא רואה אורÉL VE LUZ no requiere ET porque OR (אור) LUZ es indeterminada;
    • pero HU ROEH ET HA-OR (הוּא רוֹאֶה אֶת הַאוֹר - הוא רואה את האורÉL VE LA LUZ sí requiere ET porque HA-OR (האור) LA LUZ sí es determinada como muestra la presencia del artículo HA (ה)
    • Así, mientras que en español diríamos CIERRA LA PUERTA, en hebreo se dice SGUR ET HA-DELET (סגור את הדלתCIERRA A LA PUERTA
  • cuando es nombre propio, por ej. DANIEL (דָּנִיּאֵל - דניאלDANIEL (literalmente: DIOS ES MI JUEZ, o, más exactamente, MI JUEZ ES DIOS)
    • los nombres propios siempre son determinados y por eso requieren ET, de manera que ET también sirve para introducir el complemento indirecto, que el español también usa, por ej.:
    • HU ROEH ET SUZAN (הוּא רוֹאֶה אֶת סוּזן - הוא ראה את סוזןÉL VE A SUSAN. En español también se dice ÉL VE A SUSAN y no ÉL VE SUSAN.
  • cuando es un sustantivo con sufijo pronominal, por ej.:
    • ANÍ OHÉVET ET SUSJÁ (אֲנִי אוֹהֶבֶת אֶת סוּסְךָ - אני אוהבת את סוסך) ME GUSTA TU CABALLO, porque el sufijo pronominal siempre hace determinado el objeto: MI CABALLO no es un caballo cualquiera, es uno determinado, concreto, el mío
      • SUSJÁ (סוּסְךָ - סוסךTU CABALLO
        • SUS (סוּס - סוס) CABALLO
        • + JA (ךָ - ך) TU - DE TI - TUYO (masc.), SUFIJO PRONOMINAL DE 2ª PERS. MASC. SING
    • HU ROEH ET ISHTÓ (הוּא רוֹאֶה אֶת אִישְתוֹ - הוא רואה את אשתו) ÉL VE A SU MUJER
      • ISHTÓ (אִישְתוֹ - אישתו) SU MUJER
        • ISHAH (אִשָּׁה - אשהMUJER, ESPOSA 
        • O (וֹ - וSU (de él), SUFIJO PRONOMINAL DE 3ª PERS. MASC. SING.
  • cuando va a introducir el interrogante MI (מִי) QUIÉN, pues este se considera determinado y, por tanto lleva ET,
    • pero el interrogante MAH (מַה) QUÉ se considera indeterminado y no lleva ET. Así, por ej., se dice: 
      • ET MI LAQAJTA? (אֶת מִי לָקַחְתָּ) ¿A QUIÉN COGISTE?
      • MAH LAQAJTA? (ָּמַה לָקַחְתָּ) ¿QUÉ COGISTE?
ET (אֵת) (con sere, los dos puntitos bajo la letra) se convierte en
  • ET (אֶת) (con segol, los tres puntitos bajo la letra) cuando se une a otra palabra mediante maquef (el guión alto), por ej.: ET-HAOR (אֶת־הוֹר) - pero, en realidad, en hebreo moderno casi nunca se usa el maquef pero no obstante se usa ET con segol (אֶת), que casi es la norma; y en
  • OT (אֹת) cuando introduce sustantivos que llevan sufijo pronominal.

ET + HA = TA

Coloquialmente, la secuencia ET HA... (...אֵת הַ) A EL - A LA - A LO - A LOS - A LAS, suele apocoparse y decirse TA; por ejemplo:
  • ÉL VE LA LUZ (HU ROEH ET HA-OR) se dice HU ROEH TA-OR
  • CIERRA LA PUERTA (SGOR ET HA-DÉLET) se dice SGOR TADÉLET, o, incluso, SGORTADÉLET
  • ABRID LOS LIBROS (PITJÚ ET HA-SFARIM) se dice PITJÚ TASFARIM

ET con sufijos pronominales

Singular Plural
1ª p m/f 2ª p m 2ª p f 3ª p m 3ª p f 1ª p m/f 2ª p m 2ª p f 3ª p m 3ª p f
אוֹתִי אוֹתְךָ אוֹתָךְ אוֹתוֹ אוֹתָהּ אוֹתָנוּ אֶתְכֶם אֶתְכֶן אוֹתָם אוֹתָן
אותי אותך אותך אותו אותה אותנו אתכם אתכן אותם אותן
OTÍ OTJÁ OTAJ* OTO OTAH OTANU ETJEM** ETJÉN** OTAM OTÁN
ME TE TE LO LA NOS LOS LAS LOS LAS
* ALAGUNOS EN LUGAR DE OTAJ DICEN OTEJ
** COLOQUIALMENTE, ETJEM Y ETJÉN SUELEN DECIRSE OTJEM (אוֹתְכֶם - אותכם) Y OTJÉN (אוֹתְכֶן - אותכן). ETJEM Y ETJÉN SE CONSIDERAN FORMAS ESTIRADAS Y DE USO MÁS BIEN LITERARIO, AUNQUE SON LAS ÚNICAS QUE SE USABAN EN LOS TEXTOS ANTIGUOS... Y LAS QUE LA ACADEMIA DE LA LENGUA HEBREA INSISTE EN QUE SON LAS ÚNICAS CORRECTAS.

*** NO CONFUNDIR CON 'IM, Y SUS DECLINACIONES: ITÍ, ITJÁ, ITAJ...

No confundir con su homófono 'ET

  • 'ET (עֵת - עתTIEMPO - MOMENTO / TEMPORADA / ÉPOCA - ERA - EDAD - PERÍODO
    • 'ITIM (עִתִּים - עיתיםTIEMPOS - MOMENTOS / TEMPORADAS / ÉPOCAS - ERAS - EDADES - PERÍODOS
    • A PESAR DE SU PLURAL, TÍPICO DE LOS MASCULINOS, ES UN SUSTANTIVO FEMENINO
    • LA FORMA COMPUESTA DEL SINGULAR NO VARÍA Y TAMBIÉN ES 'ET (עֵת - עתTIEMPO DE - MOMENTO DE / TEMPORADA DE / ÉPOCA DE - ERA DE - EDAD DE - PERÍODO DE
    • LA FORMA COMPUESTA DEL PLURAL ES 'ITOT (עִתּוֹת - עיתותTIEMPOS DE - MOMENTOS DE / TEMPORADAS DE / ÉPOCAS DE - ERAS DE - EDADES DE - PERÍODOS DE
    • BE'ETÓ (בְּעֵיתוֹ - בעיתוEN SU MOMENTO - A SU TIEMPO (adecuado) - EN EL MOMENTO ADECUADO